Myšlenka má velký potenciál, vždyť vhled do kriminálního příběhu „z druhé strany“ (tedy z pozice zločince, nikoliv policisty či vyšetřovatele) je pro čtenáře nesmírně lákavý. Namísto slibované změny, která by působila jako zpestření už tak trochu stereotypních severských kriminálek, však může přijít zklamání. Autor se svým rozhodnutím ochudil o možnost držet čtenáře v napětí, a ačkoli se to snažil zachránit několika prvky, které zpočátku vypadaly slibně, žádný z nich nevyužil naplno.

Postavy v příběhu jsou nesmírně plytké a jejich jednání je více než průhledné. Vystupují tak v příběhu, na který chtě nechtě vrhají negativní stín a přetvářejí ho do banální, přímočaré a jednoduché linie, která na průměrného čtenáře severských kriminálek zapůsobí jako pohádka. Profil hlavní postavy je zpracován velmi jednoduše a nedbale – místy jeho vyprávění působí jako zápis v deníčku nějakého teenagera.

Zpočátku by se mohlo zdát, že autor pouze sbírá materiály, které má v plánu později spojit do jednoho celku, ale všechny náznaky tohoto procesu pouze nastínil a nedotáhl do konce. Samotářský Olav, který trpí dyslexií a je poznamenán svým nedokonalým dětstvím, působí zprvu zajímavě, ale v polovině knihy se tento dojem vytrácí, jelikož nedochází k žádnému funkčnímu využití jeho profilu.

Dějová linie je oproti titulům ze série Harry Hole jednoduchá až triviální. Propracovanou zápletku, nečekané zvraty, změť různorodých postav, skládanku indicií nebo napětí, z kterých se čtenářům bude tajit dech, zde opravdu čekat nelze. Příběh je prvoplánový a přímočarý, nejeví žádné znaky originality a už vůbec ne geniality, jak to je u Nesba zvykem.

Kniha v porovnání s jinými tituly autora připomíná rozsahem spíše novelu. Počtem stran nemůže ani konkurovat Pancéřovému srdci či Policii, protože Krev na sněhu lze bez problémů zvládnout během dvou či tří hodin. Příběh navíc neobsahuje žádné zapamatovatelné prvky, takže na celou zápletku, včetně jmen postav, čtenář zapomene během několika dní po přečtení poslední strany.

Jediným prvkem, který jakžtakž připomínal klasickou Nesbovku, bylo vytvoření atmosféry. Kniha i přes jednoduchou zápletku a postavy, které jsou „nemastné neslané“, má svého ducha. Autor dokázal i na malém prostoru popsat jednotlivé situace tak, aby nebyly zdlouhavé, ale zároveň měly své vyzařování.

Severského autora kriminálních příběhů Joa Nesba nemusíme čtenářům moc představovat. Díky legendární krimi sérii Harry Hole se vyšplhal na absolutní špičku krimi autorů. Málokdo však ví, že napsal i knihy pro děti, jejichž hlavní postavou je doktor Proktor. Jo Nesbo žije v Norsku a jen v jeho rodné zemi se dosud prodaly více než dva miliony výtisků.