Detektivka Roberta Brynzy, anglického autora žijícího na Slovensku, je velmi pozitivním překvapením. Je v ní rozpoznatelná dramatická atmosféra, která se dá přirovnat k té, co lze vnímat v kriminálkách od seveřanů, ale zároveň si kniha zachovává jakousi anglickou důstojnost, a to nejen kvůli tomu, že se celý příběh odvíjí na Britských ostrovech. Vyšetřování pokračuje pomalu kvůli složitým a náročným postupům spoléhajícím na techniku a vědecké analýzy, ale za jednotlivé progresy lze vděčit analytickému myšlení vyšetřovatelů, především inspektorky Eriky Fosterové.

Právě ona představuje nejvýraznější postavu, které byl dopřán největší prostor. Erika má jednoduše svůj charakter, čímž zastiňuje ostatní postavy a zákonitě je staví na vedlejší kolej. Její typické vlastnosti sice nemusí být sympatické každému čtenáři, avšak jen málokterý komisař, vyšetřovatel či inspektor z jiných detektivek může být označen jako klasický kladný hrdina.

Dívka v ledu má plynulý průběh, takže čtenář ani nepřemýšlí nad tím, že by knihu odložil. Čte se poměrně rychle, protože v příběhu nejsou hluchá místa, ve kterých by docházelo k poklesu dynamiky. Publikum je jednak zaujato touhou dozvědět se identitu vraha, a zároveň také sleduje sekundární dějovou linii, úzce spjatou s tou, která je v popředí – komplikace při vyšetřování, chladný odstup Andreiny rodiny od Eriky, její minulost, se kterou je čtenář obeznámen jen v náznacích, průsečík společenských vrstev, který by nikdo neočekával, rivalita ve vyšetřovacím týmu… Množství prvků neustále poskytuje podněty, které je třeba nejen vnímat, ale i zpracovávat. Tato skutečnost podporuje u čtenářů atraktivitu titulu.