Začátek příběhu čtenáře přímo pohltí – sleduje obraz vraždy Luciina kolegy a je svědkem prvních kroků vyšetřování i zoufalství hlavní postavy. Nadšení ze čtení však napříč celou knihou značně kolísá. Postupem času do příběhu vstupují nové a nové postavy, což nejen zapříčiňuje trochu zmatek, ale způsobuje i další jev – čtenářova pozornost je zaměstnána velkým množstvím podnětů a událostí, přičemž ne každá z nich mu okamžitě dává smysl a působí na něj atraktivně. Pokud požadujete neustálé napětí či viditelný posun v dějové linii, může se stát, že některé (i delší) pasáže nebudete číst s takovým nadšením jako na začátku.

Přestože je napětí kolísavé, autorovi rozhodně nelze upřít zajímavé pozadí vražd – vrah se inspiruje renesančními prvky, a propojuje tak zdánlivě nespojitelné světy – svět zla a umění. Tato skutečnost dává knize dokonalý rozměr a čtenáři poskytuje originální požitek, takže si na příběh vzpomene i po letech a kniha se v jeho mysli neztratí ve spleti ostatních přečtených kriminálek.

Pokud jste fanouškem Bernarda Miniera a máte přečtenou celou sérii s vyšetřovatelem Martinem Servazem, určitě si řeknete, že Lucia sice měla něco do sebe, ale nejde o Minierovo nejlepší dílo. Tentokrát si autor se čtenářem pohrál o něco méně a vypátrat vraha ještě dříve, než v příběhu dojde k jeho velkolepému odhalení, nebude pro zkušeného čtenáře krimi příběhů zrovna velkou výzvou.