To, co očekáváte od tvorby Colleen Hoover, velmi závisí na tom, jaké tituly jste od ní již přečetli. Kniha Vzpomínky na něj nepředstavuje to nejlepší dílo od této autorky, ale přesto se při čtení neobjevují žádné „zádrhely“ – příběh se čte nesmírně dobře a snadno a také se z něj snadno přenášejí na čtenáře i všechny emoce. Nejde o dojímavý srdceryvný příběh, který by rozplakal všechny široko daleko, ale přesto si čtenář projde poměrně rozsáhlou emoční škálou.

Vypravěči jsou Ledger a Kenna – jednotlivé kapitoly zprostředkují pohled na všechny situace z pohledu obou těchto osob. Události, které se odehrály před pěti lety, čtenář poznává díky Kenniným dopisům, které píše Scottymu – zesnulému otci své dcery. Díky nim se v příběhu skládá ucelený obraz o tom, co se stalo, a o důsledcích, které mají vliv na současnost. Jedná se v podstatě o identický motiv, který Colleen Hoover využila v knize Námi to končí. Tam totiž také hlavní hrdinka psala jako dítě dopisy moderátorce Ellen Degenerates, ve kterých se jí svěřovalo se vším, co nikomu nemohla říct. Tento prvek je mnohem zajímavější, než kdyby se kapitoly věnovaly jednou minulosti a jednou současnosti.

V příběhu někomu může vadit chování hlavních hrdinů – mnohokrát se chovali jako teenageři z nějaké naivní erotické romance a příliš se nechávali unášet svými pudy, ačkoli okolnosti, které se odehrávaly, byly více než závažné. Například krátce po rozhovoru o smrti Scottyho, nejlepšího přítele Ledgera a partnera Kenny, spolu spontánně skončili v posteli, jako by v nich rozhovor nezanechal žádné emoční dozvuky. Nebýt této magické přitažlivosti, která mezi nimi panovala a ne vždy byla načasována správně či důstojně, působila by kniha jako celek mnohem vyspěleji.