Děj je psán z pohledu dvou osob – Quinn, které zmizela spolubydlící, a Alexe, kterému se v kavárně, kde pracuje, z ničeho nic objeví neznámá žena. Oba přinášejí do děje nová zjištění a zároveň ho zpestřují svým vlastním osudem. Rodinné zázemí obou postav totiž není zrovna nejstabilnější, a zatímco Alex je k místu svého rodiště doslova připoután, Quinn před toxickými pocity, které jí vštěpuje její dětství, utekla pryč, jakmile se jí naskytla příležitost.

Příběhu chybí dynamika a permanentně přetrvávající napětí, a to i přesto, že obsahuje několik čtenářsky atraktivních prvků – zmizení spolubydlící, která po sobě zanechala zvláštní stopy, opuštěný dům, o kterém kolují strašidelné legendy, podezření z pronásledování či dokonce vraždy, která možná byla zametená pod koberec. Všechny tyto prvky jsou v příběhu sice často zmiňovány, ale jaksi jejich důraz neproráží na povrch a dramatičnost neproniká ke čtenáři.

Během celé knihy lze pozorovat zvláštní jev – pokud i některá z kapitol končí dramaticky a napínavě, za chvíli se ukáže, že v podstatě o nic velkolepého nešlo a děj opět spadne do jakéhosi slabšího spánku. Z drtivé většiny příběh sestává ze vzpomínek na dětství, parádění se v pokoji Esther a dohadů, kde by v tuto chvíli mohla být.

Posledních pár desítek stran dává čtenáři důkaz, že autorka měla příběh dobře promyšlený a nepatrné detaily, které se dříve v knize vyskytly, najednou dávají smysl a zapadají do kontextu víc, než by se od nich zpočátku čekalo. Konec je přesně takový, jaký by měl psychologický thriller mít – plný zvratů, napětí a nečekaných odhalení. Vedlejší postavy mají najednou hlavní úkoly a domněnky čtenáře se hroutí jako domeček z karet. Ale stále je to jen nedostatečná kompenzace za předchozí kapitoly, kterým chybělo všechno, co by tento žánr měl obsahovat. Námět je tedy vynikající, ale zpracování není zrovna nejšikovnější.