Obsah

Přeneste se o několik desetiletí zpět a vítejte v dobách, kdy dnešní klasici ani netušili, že se jednou stanou osobnostmi a budou plnit stránky učebnic. Do doby, kdy se výraz ztracená generace teprve formoval a působil trochu hanlivě. Do doby, kby byl Lawrence považován za autora laciných kousků, Joyca bylo možné potkat v knihovně či v restauraci a Scott Fitzgerald právě uvedl na trh Velkého Gatsbyho, a ačkoli kritika pěla na jeho dílo ódy, prodejnost byla minimální. Přesně tímto obdobím provede čtenáře sám, dnes velký a uznávaný, Ernest Hemingway.

Kniha zachycuje jeho rané mládí a čtenář zde najde Ernestovo vyprávění v ich-formě. K napsání obšírného románu se teprve odhodlával a začínal s krátkými povídkami, které, i když se mu je podařilo prodat, nevynesly téměř nic. Třel bídu s nouzí, miloval svou ženu a tvořil více či méně doufaje, že ho psaní jednou uživí. Pohyblivý svátek lze označit za jakousi procházku Paříží – městem, kterému spisovatel vzdává hold a ve kterém v té době pobýval. Čtenáři tak navštíví nejednu kavárničku, poznají pár známých jmen a poznají Hemingwayovy myšlenky, pocity, radosti i starosti, které jsou pro autora ztraceného ve vlastních písmenkách více než příznačné. Stránky obsahují i dokumentaci jeho tvůrčích chvilek, ale i momentů, kdy na malý okamžik procitl a díval se na svět očima běžného člověka, nikoliv geniálního spisovatele.

Závěr

Pohyblivý svátek bych doporučila čtenářům, kteří mají v knihovně hodnotné kousky a v obchodech obloukem obcházejí moderní vztahové romány s nulovou výpovědní hodnotou. Největší potěšení kniha přinese právě těm čtenářům, kteří mají vytříbený literární vkus a dokáží ocenit, pokud je jim nabídnuta jedinečná příležitost – setkat se s literárními velikány a podívat se na ně jako na lidi z masa a kostí, kteří stejně jako my všichni zápasili s nejistotou, nedostatečným pocitem ocenění, ale stále doufali v zázraky. Protože ti, kteří ve svých řádcích předběhli myšlení společnosti, si museli na pochopení a úctu chvíli počkat, než společnost dozraje.