Začátek příběhu může na čtenáře působit komplikovaně či příliš roztahaně. Jelikož však má kniha více než 1000 stran, nelze ani nic jiného čekat. To pravé zlo se ze stránek vynořuje až později, a proto je třeba postupně nasávat atmosféru, kterou autor krok za krokem stupňuje. Příběh je i kvůli svému začátku určen spíše náročnějším čtenářům, respektive těm, kteří si umí počkat a netrvají na okamžitém vystřílení všech autorových trumfů.

Čtenáři se v knize rozprostírají dvě časová období – roky 1958 a 1985. Oba časové horizonty jsou uchopeny velmi zručně a autor je propletl skutečně sofistikovaným způsobem. Tisícovka stran dává autorovi rovněž i prostor k tomu, aby dokonale vyprofiloval postavy a do detailů vypracoval identitu zla. Oba aspekty však sklidí úspěch jen u té části publika, která si na ně potrpí a pravidelně je v literatuře vyhledává. Nedočkavý čtenář knihu odloží a víc se k ní nevrátí.

Perfektní vypravěčský styl, který svou cílovku upoutá i v méně dynamických pasážích, autorovi upřít nelze. Jeho mistrovství dosahuje jakéhosi vrcholu právě v částech, ve kterých „jde o hodně“ – ať už jde o popisy navozující strach, nebo o zvrácené okolnosti podané drasticky, se kterými se nemusí ztotožnit každý čtenář. Stephen King používal při psaní tohoto příběhu vskutku osobitý přístup – některé detaily rozebíral do morku kostí a jiné, stejně čtenářsky atraktivní, zase podal čtenářům ve zkrácené verzi, případně na ně nekladl větší důraz.

Kniha To dokáže publikum ohromit. Zpracováním, atmosférou, rozsáhlou zápletkou, podáním i přístupem autora k textu. Ale stejně tak si umím představit, že se s řádky „literárně neztotožní“ každý čtenář. Ať už jej odradí komplikovaný úvod, nebo některé pasáže, ze kterých dýchá zvrácenost. A stejně tak se u každého nemusí objevit husí kůže ze strachu a hrůzy. Fantastické prvky vrhají stín na okolnosti, které ve čtenářích vyvolávají ty nejdotěrnější otázky, důsledkem čehož je mírně přitažena za vlasy uvěřitelnost příběhu.