Není vůbec těžké natrefit v knihkupectví na příběhy, ve kterých figurují zvířecí mazlíčci a veškerá pozornost je věnována pouze jim – ať už jde o děj zprostředkovaný člověkem, nebo zvířetem. Tato kniha může na náročné čtenáře zpočátku zapůsobit prvoplánově. Vypravěčem je pes, zdolává výzvy, které mu konkrétní život přináší, takže je publikum často konfrontováno množstvím emocí. Až postupem času se nános prvoplánovosti odstraňuje a lze dojít k závěru, že kniha nepředstavuje jen obyčejná psí dobrodružství, která lze bez problémů zařadit do kategorie – jedny z mnoha.

Kniha v sobě totiž skutečně ukrývá poselství, které stojí za povšimnutí. Poukazuje na fakt, že i psi mají svou duši a pocity, že vnímají svět stejně jako lidé a při různých situacích prožívají radost, ale také strach. V porovnání s jinou literaturou se stejným motivem tato kniha nestaví psího společníka do pozice jakéhosi doplňku, ale pes je v tomto případě ve srovnání s člověkem rovnocenným tvorem, který však vždy doplácí či těží ze skutků lidí.

Jelikož je vypravěčem pes, stojí za zmínku i styl, kterým je čtenář celou knihou doprovázen. Často bylo cítit, že autor má se psy bohaté zkušenosti, jelikož důvěryhodně vystihl jeho reakce a způsob chování. Psí pohled na svět navíc publiku nabízí něco, co mu umí poskytnout jen málokdo – upřímnost a přímost, která není ničím zkreslená ani zkažená. Vše je jednoduše popsáno tak, jak to ve skutečnosti vypadá či probíhá, přičemž je na pozadí hmatatelná jakási hravost, jemnost a místy i dojímavá prostořekost.

Kromě příběhu, který dokáže čtenáře rozesmát i pobavit, zde čtenář najde i přidanou hodnotu, kterou ocení především pejskaři či ochránci zvířat, kteří dlouhodobě bojují za změnu legislativy. Z textu zcela přirozeně a samovolně vyplývá fakt, který si ne každý uvědomuje – pes není věc, ale bytost, která cítí, plně odkázána na lidi, kteří mu svou nezodpovědností a lehkovážností dokáží ublížit.

Netroufám si odhadnout cílovku Psí duše. Na začátku knihy jsem sice byla utvrzena v tom, že si ji naplno vychutná jen pejskař a milovník zvířat, ke konci jsem však smýšlela i jiným způsobem. Její řádky mají co říci i lidem, kteří nikdy s láskou nepohladili psí hlavičku, nepodívali se do jeho očí a nepocítili u sebe teplo psího kožíšku. Takoví lidé možná změní svůj názor na zvířecí mazlíčky a odloží knihu s tím, že by nebylo špatné přehodnotit své negativní stanovisko k psům, případně si vyhledají místa, kde by jim dokázali pomoci.