A přesně proto je tady tato kniha. Moudrost starých psů představuje vyprávění německé autorky a majitelky seniorské feny labradora. Shira už dávno není hravým štěňátkem, čenich má prošedivělý a stále častěji na ní její majitelka pozoruje, jak moc ji společně prožitá léta změnila. Těžko vstává, více spí, vlhké počasí je pro ni diskomfortem, bláznivé hry jsou výjimečné, nikoliv klasikou všedních dnů. A tak stejně jako Shira zpomaluje i autorka této knihy – vzpomíná, zamýšlí se a doufá, že pokud jednou přijde konec, láska a vděčnost za vše, co se Shirou prožily, vyhrají nad nekonečným smutkem.

Některé pasáže knihy dokážou neskutečně chytit za srdce – především ty, které jsou popisem autorčiných pocitů. Tak jako tisíce jiných majitelů pejska seniora, i ona už pochopila, že nikdo nás nepřinutí přemýšlet nad pomíjivostí a koncem života tak jako pejsek, který už má mládí za sebou. Autenticky čtenáři ve svém vyprávění podsouvá myšlenky, které ho již několikrát bez pozvání přepadly – zda si neměl více užívat roky, kdy byl pes v dokonalé kondici, zda je na jeho smrt připraven, kde v péči pochybil a co všechno by časem změnil.

Zajímavostí je, že se autorka snaží pojmenovat a popsat přednosti starších psů a reflektovat je na nás lidi. Kniha podněcuje čtenáře k tomu, aby si více užíval přítomný okamžik, naučil se odpouštět a neřešil maličkosti, které si nezaslouží naši pozornost, hněv či starosti. Na konci mnoha kapitol lze přijít na to, že ačkoli se my lidé snažíme učit něco naše psy, můžeme se mnohému přiučit i my od nich.

Jak jsem napsala v úvodu, kniha by měla být povinným čtením pro každého pejskaře. Aby zpomalil, méně se zlobil, pokud mu pejsek něco provede, a více se těšil, že jeho pes ještě zvládá tropit šibalství na počkání. Ale na straně druhé jsem konfrontována otázkou, zda by tato literatura něco dala i majiteli mladého pejska. Zda si ty zážitky a smutné momenty, kdy pejsek „věkem přeroste“ svého majitele, nemusí každý prožít na vlastní kůži, aby je pochopil a naplno procítil. Nevím… Mě si však kniha našla v tom správném období, kdy si stále častěji uvědomuji, že Semi zde nebude věčně, kdy víc než do lesa chodíme na veterinu a kdy za okamžiky, během kterých divočí jako malé štěně, přichází smutek vyplývající z pomíjivosti a nejistoty z toho, co jednou bude.

Elli H. Radingerová je bývalá právnička, která se svého povolání vzdala a šla si za svým snem – v současnosti se věnuje psaní a výzkumu vlků. Její knižní debut Moudrost vlků u nás vyšel v roce 2018.