Autorka se nejprve ponoří do konkrétního problému, vzpomene zážitky s vlastními dětmi nebo s dětmi svých známých a poté pomocí rad přináší konkrétní řešení. Čtenář se tak dozví, jak reagovat, pokud dítě propadne záchvatu vzteku, pokud se sourozenci začnou pošťuchovat nebo mají-li „dospělácké“ otázky ohledně vlastního těla. Rovněž poskytuje jiný pohled na každodenní situace a přináší rady, jak v dětech budovat zdravé sebevědomí a motivovat je k lepším výsledkům. Často poukazuje na to, že ne každé chování, které rodič vyhodnotí jako problémové, skutečně problémem také je. Občas se může jednat o přirozenou reakci dětského mozku, případně o reakci, která je pro jeho vývojový stupeň zcela normální.

V centru zájmu však není jen dítě. Mnohokrát autorka soustředí svou pozornost i na rodiče – jakožto osobu, která má stále potenciál řadu situací korigovat a usměrňovat dítě ke kýženým výsledkům. Stejně citlivě přihlíží k rodičovským selháním, přičemž sama uznává, že ne vždy v záplavě každodenních povinností a stresu jedná tak, jak by bylo žádoucí a jak sama radí. Tento upřímný postoj dodává rodiči sebevědomí, protože ví, že není jediný, kdo během dne touží po odpočinku nebo nemá energii neustále něco vysvětlovat.