Znásilněné děti, rozpáraná břicha, kontakt se smrtí, která po chvíli přestane děsit. I tyto skutečnosti musel autor každodenně zpracovávat a čelit jim. I přesto však jeho vyprávění většinou nepůsobí příliš depresivně nebo děsivě. Přestože dokázal věrohodně vystihnout a popsat atmosféru, která v Afghánistánu panuje, strach či panika byly z jeho slov patrné jen zřídka. Dlouho jsem hledala příčinu, ale když jsem se do audioknihy zaposlouchala hlouběji, nebylo tak těžké najít ji.

Autor prostě uměl volit správná slova. Přestože neobsahovala jedinečné metafory ani zbytečné příkrasy sloužící jen pro parádu, měla specifickou příchuť. Příchuť poctivosti a střízlivého úsudku, která je mnohonásobně důležitější než jakékoli slovní hříčky. V audioknize na vás čeká přímočarý pohled, typický mužský nadhled a ostrovtip často překračující povolené limity – ale řekněme si to upřímně, smích či humor jsou kořením života, a přestože v Afghánistánu platí řada rozličných pravidel, konkrétně toto je platné na celém světě.

Mise Afghánistán nabízí posluchačům dostatečný přehled o tom, jak to v této zemi vypadá. Co v žádném případě nedělat na veřejnosti, jaké potraviny tvoří základ jejich jídelníčku, v jakém prostředí a kolektivu pracují Lékaři bez hranic, jaké zákroky musí s větším či menším rizikem pravidelně provádět, jaká nebezpečí dýchají na krk nejen jim, ale především obyvatelům této respekt budící země.

Audiopodoba knihy je zpracována tak, že posluchač nemůže mít žádné výhrady. Hlas interpreta je nevtíravý, mužný a důrazný, ale hlavně se posluchači neomrzí po první hodině poslechu. Na konci audioknihy si můžete poslechnout i hlas autora, ale předem se omlouvám za svůj názor – byla jsem ráda, že audioverzi namluvil konkrétní interpret, protože měl mnohem tvárnější a vyzrálejší hlas než sám autor.