Tracyho tygr – William Saroyan – recenze
Není kniha jako kniha. Zatímco některou přečteme jen jednou a směle ji odložíme do knihovny, aniž bychom měli chuť vrátit se k ní, tak občas se nám dostane do rukou (v tomto případě do uší) skutečný skvost. Takový, jehož obsah se nevyčerpá ani po několikátém setkání s ním.
Snídaně u Tiffanyho – Truman Capote – recenze
Mladá dvacetiletá hrdinka příběhu Trumana Capota se díky svým vlastnostem a odvaze stala příkladem pro mnohé dospívající, ale i dospělé ženy. Ve svém smýšlení si nese něco rebelského, po čem touží každý člověk.
Čas zapomnění – Sharon Guskin – recenze
Upřímnost a bezprostřednost malých dětí dokáže rodiče občas vystrašit. Prohlašují, že vidí věci, o kterých dospělí nemají ani zdání, a často se dokáží zamotat ve svých fantaziích tak, že samy zapomenou, co je a co není pravda. Jak byste se tvářili, kdyby vám vaše dítě tvrdilo, že je ve skutečnosti…
Soumrak dne – Kazuo Ishiguro – recenze
Opravdu chceme to, za čím kráčíme? Ztotožňuje se naše duše s naším jednáním? Nebo svým projevem jen maskujeme nedostatky?
Postav hlídku – Harper Lee – recenze
Domov by měl vonět bezpečím, klidem a zažitými pravidly, která nikdo a nic neohrozí. Příjemný stereotyp, který pod střechou rodného domu panuje, by neměl nahlodat zub času ani situace vládnoucí venku za oknem. Co když se to ale přece jen stane?
Pohyblivý svátek – Ernest Hemingway – recenze
Příležitost nahlédnout do duše klasika se čtenářům nenaskýtá každý den. Jak klasikové vnímali svou tvorbu v úplných začátcích? Věřili si, nebo propadali zoufalství a dumali, jestli má psaní smysl? Záviděli svým kolegům? Ernest Hemingway v tomto díle odpovídá na všechny dotazy.
Muž jménem Ove – Fredrik Backman – recenze
Sousedy si nevybíráme, ačkoli by se nám možnost této volby mnohdy hodila. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak vnímají vaši sousedé právě vás? Pravděpodobně ne. No nic… Myslím, že ani Ove nad tím nikdy neuvažoval.
Cizinec – Albert Camus – recenze
Absurdní případ pana Mersaulta je příkladem nesmyslnosti lidského ducha. Rozdělený na dvě části popisuje život před vraždou a po ní. Muž je odsouzen za vraždu, ale v konečném důsledku je jeho čin posuzován podle dlouhodobého chování.
Babička pozdravuje a omlouvá se – Fredrik Backman – recenze
Plavat s proudem, nevyčuhovat z davu, nešokovat svými názory… I to se dnes ve světě nosí. Jak se cítí lidé, kteří jsou jiní? Odkud berou odvahu vykročit vpravo, i když dav pokračuje pořád rovně?