Krvavý náhrobek – Anna Beatrix Bártová – recenze
Milovníky detektivek nejspíš potěší české prostředí a zajímavý děj, který má své základy už v daleké minulosti. Kniha ovšem jistě zaujme také čtenáře, co mezi fanoušky tohoto žánru nepatří, ale rádi si přečtou napínavý příběh.
Sídlo hrůzy – Lee Mountford – recenze
Kniha Sídlo hrůzy je tradičním hororem, v němž nechybí mnohá klišé a vaše zvolání ve stylu „Proboha, nechoď tam!“ Právě to patrně rozdělí čtenáře na dva tábory – prvnímu přijde příběh předvídatelný, banální a snad i trochu kýčovitý; druhý zase vtáhne a prožije v něm řadu napínavých situací.
Volání Kukačky – Robert Galbraith – recenze
Napětí, mučivá nejistota a pohodové tempo… Lze spojit tyto prvky dohromady? Nebude jeden z nich vylučovat druhý a zákonitě na něj vrhat svůj stín? Kdepak… Všechno se dá, když se chce!
Ostré předměty – Gillian Flynn – recenze
S jakým pocitem se vracíte domů, do rodného města, do rodného domu? Pohltí vás vzpomínky na dětství, cítíte ve vzduchu vůni maminčina koláče a při pohledu na starý dětský pokoj vás přepadne nostalgie? Camille Preakerová se podobnými pocity chlubit nemůže…
Lisey a její příběh – Stephen King – recenze
Pokud patříte mezi skalní fanoušky Stephena Kinga a důvěrně znáte jeho rukopis, nezalekněte se první poloviny příběhu. Rozvláčný úvod, který ne a ne skončit, vám později dozajista nahradí okolnosti, které naleznete ve druhé půlce knihy. Připravte se ale na to, že tentokrát se kniha nebude „číst“ sama.
Sova – Samuel Bjork – recenze
I pasáže, ve kterých vyšetřování stagnovalo (a že jich v knize nebylo málo!), působily poutavě díky skvělému podání a stylu vyprávění. Knihu Sova doporučuji čtenářům, kteří se „dlouholetou praxí“ se severskými kriminálkami tohoto žánru už trochu přejedli a žijí v domnění, že je už nemá co překvapit.
Dítě noci – Karen McQuestion – recenze
Ten, kdo po přečtení anotace uvěří, že si koupil napínavý psychothriller, bude během čtení frustrován. Příběh sám o sobě ale vůbec není špatný. Má zajímavou zápletku, pěkně vyprofilované postavy a polehounku plynoucí děj, který i přesto, že v něm absentuje tajemno, má cosi do sebe.
Playground – Lars Kepler – recenze
Když se řekne Lars Kepler, všichni fanoušci si v mysli vybaví postavu Joona Linnu, strhující děj a akci, která se v kriminálkách tak často nevidí. Je však čas na změnu, přátelé. A pořádnou.
Byt v Paříži – Lucy Foleyová – recenze
Apartmán v Paříži sice nenabízí neustálou akci, ale zato představuje mozaiku psychologických profilů, která je dostatečnou kombinací chybějícího dramatu. Množství postav, ze kterých čtenáři nebude sympatická žádná, tajuplná a chvílemi až děsivá atmosféra, scény, které do sebe krásně zapadnou až na úplném konci, a vzpomínky, což nesou větší výpovědní hodnotu,…
Volám sa Anna – Lizzy Barber – recenze
Volám se Anna je sice jednoduchý román v mnoha směrech, ale přesto dokáže čtenáře překvapit. Jde o plynulé, nenáročné čtení, ve kterém napětí postupně a potichoučku graduje, až se každý nečekanou rychlostí dopracuje k závěru, který rozhodně nezklame. Kdo moc nečeká, moc dostane – přesně toto heslo by se mělo…