To – Stephen King – recenze
Kniha To je navzdory všemu pozoruhodným kouskem. Čtenáře sice možná rozdělí na dva tábory, ale skuteční milovníci propracovaných příběhů s důrazem na unikátní atmosféru budou tuto knihu milovat a považovat ji za jeden z nejcennějších kousků v jejich knihovně.
Kavárna v Kodani – Julie Caplin – recenze
Žít je umění – a tato kniha to zvládne čtenáři připomenout. Je zvláštní, že příběh dokáže upoutat i člověka, který běžně podobný žánr nečte.
Moudrost starých psů – Elli H. Radingerová – recenze
Psi jsou obohacením života. Čím jsou starší, tím vzácnější je čas, který s nimi můžeme strávit. Žít se psem a strávit s ním poslední roky nám otevírá oči i srdce
Mise Afghánistán – Tomáš Šebek – recenze
Střecha nad hlavou, bezpečí, obrovská jistota, že se večer vrátíte domů… Nejedná se však o samozřejmost, kterou bychom měli vlivem zhýčkanosti v našich podmínkách zcela ignorovat. Kdo si myslí, že se máme v naší zemi špatně, by si měl poslechnout tuto audioknihu.
Tracyho tygr – William Saroyan – recenze
Není kniha jako kniha. Zatímco některou přečteme jen jednou a směle ji odložíme do knihovny, aniž bychom měli chuť vrátit se k ní, tak občas se nám dostane do rukou (v tomto případě do uší) skutečný skvost. Takový, jehož obsah se nevyčerpá ani po několikátém setkání s ním.
Snídaně u Tiffanyho – Truman Capote – recenze
Mladá dvacetiletá hrdinka příběhu Trumana Capota se díky svým vlastnostem a odvaze stala příkladem pro mnohé dospívající, ale i dospělé ženy. Ve svém smýšlení si nese něco rebelského, po čem touží každý člověk.
Čas zapomnění – Sharon Guskin – recenze
Upřímnost a bezprostřednost malých dětí dokáže rodiče občas vystrašit. Prohlašují, že vidí věci, o kterých dospělí nemají ani zdání, a často se dokáží zamotat ve svých fantaziích tak, že samy zapomenou, co je a co není pravda. Jak byste se tvářili, kdyby vám vaše dítě tvrdilo, že je ve skutečnosti…
Válka nemá ženskou tvář – Světlana Alexijevič – recenze
Válečná tematika v literatuře výrazně dominuje i dnes. Ať už jde beletrii, nebo non-fiction, zdá se, že knihy předkládající válečné hrůzy mají stále světu co říct. O to víc, pokud se vymknou běžnému stereotypu a ukáží něco, na co tisíce jiných příběhů a reportáží po celá léta zapomínaly.
Soumrak dne – Kazuo Ishiguro – recenze
Opravdu chceme to, za čím kráčíme? Ztotožňuje se naše duše s naším jednáním? Nebo svým projevem jen maskujeme nedostatky?
Postav hlídku – Harper Lee – recenze
Domov by měl vonět bezpečím, klidem a zažitými pravidly, která nikdo a nic neohrozí. Příjemný stereotyp, který pod střechou rodného domu panuje, by neměl nahlodat zub času ani situace vládnoucí venku za oknem. Co když se to ale přece jen stane?