Snídaně u Tiffanyho – Truman Capote – recenze
Mladá dvacetiletá hrdinka příběhu Trumana Capota se díky svým vlastnostem a odvaze stala příkladem pro mnohé dospívající, ale i dospělé ženy. Ve svém smýšlení si nese něco rebelského, po čem touží každý člověk.
Čas zapomnění – Sharon Guskin – recenze
Upřímnost a bezprostřednost malých dětí dokáže rodiče občas vystrašit. Prohlašují, že vidí věci, o kterých dospělí nemají ani zdání, a často se dokáží zamotat ve svých fantaziích tak, že samy zapomenou, co je a co není pravda. Jak byste se tvářili, kdyby vám vaše dítě tvrdilo, že je ve skutečnosti…
Válka nemá ženskou tvář – Světlana Alexijevič – recenze
Válečná tematika v literatuře výrazně dominuje i dnes. Ať už jde beletrii, nebo non-fiction, zdá se, že knihy předkládající válečné hrůzy mají stále světu co říct. O to víc, pokud se vymknou běžnému stereotypu a ukáží něco, na co tisíce jiných příběhů a reportáží po celá léta zapomínaly.
Soumrak dne – Kazuo Ishiguro – recenze
Opravdu chceme to, za čím kráčíme? Ztotožňuje se naše duše s naším jednáním? Nebo svým projevem jen maskujeme nedostatky?
Postav hlídku – Harper Lee – recenze
Domov by měl vonět bezpečím, klidem a zažitými pravidly, která nikdo a nic neohrozí. Příjemný stereotyp, který pod střechou rodného domu panuje, by neměl nahlodat zub času ani situace vládnoucí venku za oknem. Co když se to ale přece jen stane?
Pohyblivý svátek – Ernest Hemingway – recenze
Příležitost nahlédnout do duše klasika se čtenářům nenaskýtá každý den. Jak klasikové vnímali svou tvorbu v úplných začátcích? Věřili si, nebo propadali zoufalství a dumali, jestli má psaní smysl? Záviděli svým kolegům? Ernest Hemingway v tomto díle odpovídá na všechny dotazy.
Muž jménem Ove – Fredrik Backman – recenze
Sousedy si nevybíráme, ačkoli by se nám možnost této volby mnohdy hodila. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak vnímají vaši sousedé právě vás? Pravděpodobně ne. No nic… Myslím, že ani Ove nad tím nikdy neuvažoval.
Zázračný úklid – Marie Kondo – recenze
Jen malá část z nás se může pochlubit tím, že má perfektně uklizenou domácnost, ve které má všechno své místo, nic se neválí na dně skříně, nebo nedej bože na podlaze v předsíni. Je možné skoncovat jednou provždy s nepořádkem?
Jeden z nás: Příběh o Norsku – Asne Seierstad – recenze
22. červenec 2011 – den, kdy se médii šířila zpráva, které je obtížné uvěřit. Anders Breivik se kvůli svému zločinu zapsal do povědomí veřejnosti jako někdo, kdo chladnokrevně ukončil životy téměř osmdesáti lidí.
Harry Potter a prokleté dítě – J. K. Rowling – recenze
Má smysl pouštět se znovu do něčeho, co už jednou bylo uzavřeno? Napojovat nové a tenoučké nitky do míst, kde už je dávno pevný a silný uzel, se nemusí vždy ukázat jako dobrá volba… Nebo přeci jen ano?